Domy mých předků - 3. Hasoňovi a Dvořáčkovi

Karel Hasoň se přiženil do Sloupu v roce 1703. Vzal si asi o 14 let starší vdovu s gruntem a sedmi dětmi. Spolu pak zplodili ještě další tři. Pokud jde o grunt, jednalo se s největší pravděpodobností o dnešní č. p. 34, které obývají Hasoňovi dodnes. V letech 1751 – 1754 nechala velmi zbožná hraběnka Karolína z Rogendorfu rozená Pálffy z Erdödu přímo proti jejich gruntu postavit známý mariánský poutní kostel. A právě blízkost tohoto kostela zapříčinila, že se z Hasoňů později stali také kostelníci.

Jenže to už nebyli moji předkové, neboť nejmladší vnuk Karla Hasoně Antonín se někdy kolem roku 1770 přestěhoval do Žďáru, odkud pocházela jeho manželka. Zde pak obývali po několik generací podsedek č. p. 8 stojící na návsi naproti rybníčku (na snímku zcela vpravo).

V roce 1789 proběhla parcelace žďárského vrchnostenského dvora ( raabizace), která do Žďáru přilákala i dvacetiletého Jana Dvořáčka ze sousedních Petrovic. Získal zde do dědičného pronájmu kousek půdy, stal se z něj tzv. familiant.  On i jeho potomci  pak bydleli po tři generace ve Žďáře v domku ve stráni, který nesl č. p. 43 (viz jeho současná fotografie).  Janův pravnuk a můj praděda František už nárok na půdu neměl. Vyučil se tedy ševcem, a co čert nechtěl, nastěhoval se do pronájmu právě k Hasoňům do domu č.8. To že se pak oženil (1882) s Hasoňovou dcerou, mojí prababičkou, se dalo celkem logicky očekávat.