Byly to rody pastýřské a ovčácké, co vlastní střechu nad hlavou nikdy neměly. Jejich domovem se stávaly obecní pastoušky a panské hospodářské dvory, vždy tam, kde s nimi uzavřeli pracovní smlouvu. Tyto rody se vzájemně různě míjely, ale také spojovaly sňatky.
V polovině 18. stol. se objevuje na louckém dvoře u Olešnice rodina polního hospodáře (ovčáckého mistra) Zemandla.
Odtud pak zamířila na nedaleký dvůr Lamberk.
Koncem 18. století však začalo ovčácké řemeslo upadat a s ním postupně upadali i Zemandlovi. Z vážených a dobře oceňovaných polních hospodářů se většinou stávali obyčejní pastýři.
Sestry Rozálie a Kateřina Zemandlovy bydlely na přelomu 18. a 19. století v doubravické pastoušce č. p. 101 u svého nevlastního bratra obecního pastýře Františka Hlouška. Po jeho předčasné smrti se do této pastoušky nastěhovala rodina vojenského veterána z napoleonských válek a obecního pasáka Lorenze Kuběny. Po něm převzal pastýřskou hůl jeho nejmladší syn Jan. Pastouška byla pak v r. 1893 kompletně zrekonstruována a následně opět před několika roky. Její původní podoba se nedochovala.
Vdova po Františku Hlouškovi se r.1811 znovu vdala za pastýře Tomáše Hrušku z Lažánek. S ním pak přebývala v Rájci na panském dvoře, kde byl Tomáš zaměstnán jako pasák krav.