Úvod>Mateřská (kognátní) linie Marie Matějovské

Mateřská (kognátní) linie Marie Matějovské

20.05.2017 13:01

Záhadná Xenie

Možná víte, že téměř všichni Evropané odvozují svůj genetický původ od sedmi žen. Tyhle naše pramatky přišly do Evropy v různou dobu a po různých trasách. Vědci jim dali jména podle začátečních písmen jejich mitochondriální DNA, která se vždy přechází z matky na dceru.

Xénie je tedy odvozena od haploskupiny X. Patří k těm nejvzácnějším a nejzáhadnějším, má ji pouze 1 % světové populace. Stejně vzácná je i v Česku. Zajímavé je její rozšíření. V Evropě je nejčastější u Řeků (4%), dále se vyskytuje u některých obyvatel Kavkazu, především u Avarů (5%), Arménů, severních Osetinců a Gruzínců. Pak na opačném konci Evropy a to na skotském souostroví Orkneje (7%) u Skotů všeobecně, u Basků a Katalánců (2,5%).

Úplně nejrozšířenější je však u Drúzů (Libanon, Sýrie, Izrael)*, kde se pohybuje kolem 15 %. Ale pozor, stejně vysoké zastoupení má i u některých domorodých indiánských kmenů především Siuxů.

$Popis: C:\Users\Eva\Pictures\Výstřižek mtd Xénie.GIF$

Když si to všechno promítneme do mapy (viz obrázek), vychází nám, že Xenii potomci osídlili především pobřeží na obou stranách Atlantiku, Středomoří a sever Ariky. Kde a kdy tedy Xenie vlastně žila? Bryan Sykes, autor knihy Sedm dcer Eviných, ji umístil do doby před 25 tis. někam do tundry, na pomezí mezi Evropu a Asii. Podle jiných zdrojů to bylo v oblasti dnešní Gruzie. Sykes uvádí, že Xenie porodila dvojčata - holčičky, a tím došlo k rozštěpení této linie. Jedna z dcer pak putovala se svým kmenem směrem na východ, přes střední Asii a Sibiř až k Atlantiku, který překročili přes zamrzlou Beringovu úžinu a osídlili severní Ameriku. Druhá dcera Xenie a její potomci se údajně pohybovali směrem opačným, až dosáhli západní Evropy. Nu což, když akceptujeme skutečnost, že Xeniiny dcery, vnučky a další potomci rodu ženského, museli projít celou Eurázii, zní to celkem logicky. Kupodivu však nezanechali vůbec žádnou genetickou stopu ve východní Asii, na Sibiři ani v Mongolsku. Není to divné?

Obrázek nám však přímo nabízí jinou variantu. K osídlení Ameriky mohlo přece dojít i ze západních břehů Evropy překonáním Atlantiku. Právě touto teorií se zabývá tzv. Solutrénská hypotéza, která předpokládá, že Xeniini potomci se nalodili v době poslední doby ledové na pobřeží dnešní Francie a Španělska a postupovali na člunech podél okraje trvale zamrzlého oceánu, který tehdy sahal od dnešních Britských ostrovů po Chasapeackou zátoku u břehů dnešních USA. Podobně jako Eskymáci na ledovém příkrovu odpočívali a získávali ze sněhu pitnou vodu, potravu si opatřovali lovem mořských živočichů, Tulení tuk využívali jako zdroj tepla. Většina odborníků však tuto teorii odmítá hlavně z důvodu obtížnosti šestitisícikilometrové plavby po rozbouřeném ledovém moři.

Je tu však ještě teorie třetí, byť nevědecká a na první pohled fantastická (nebyly ale všechny vědecké teorie na první pohled trochu fantastické či kacířské?), o tom, že Xeniini potomci původně obývali bájný zmizelý kontinent – Atlantidu. Kontinent, který podle Platóna ležel někde uprostřed Atlantiku. Před tím, než byla Atlantida zničena, podařilo se údajně některým obyvatelům uprchnout zčásti do Evropy a zčásti do Ameriky.

Než se tedy vědě podaří prokázat, pravdivost některé z těchto teorií, můžete si vybrat, kterou z nich budete uznávat, a která vám nejlépe objasní původ a historii vaší pramatky, tajemné Xenie.

* Drúzové odvozují svůj původ od Mojžíšova tchána midjánského kněze Jetra (muslimové ho nazývají Šuajb). Kde tento biblický Midján ležel, na tom se vědci nedokážou přesně shodnout. V podstatě by to mělo být v oblasti Rudého moře (Starý zákon ho ale umísťuje přímo pod horu Sinaj).

$Popis: C:\Users\Eva\Pictures\Výstřižek nejstarší vlašimská matrika.GIF$

Nejstarší vlašimská matrika. První matriky bývaly úzké a dlouhé, neboť prý si je faráři zasunovali do holínky, když na koni objížděli svoje ovečky. Po Bílé Hoře byl katolických farářů velký nedostatek a farnosti byly víc než rozlehlé.

Sedlečko

$Popis: C:\Users\Eva\Pictures\Výstřižek kříž u Sedlečka.GIF$

Kříž u východně od Sedlečka

Přeskočíme asi 20 tisíc let a dlouhou řadu Xeniiných následovnic. Pravděpodobně někdy v polovině 18. Století se narodila jistá Dorota, o které toho bohužel také moc nevíme. Jen to, že se vdala za muže jménem Václav Plachý a měla s ním děti. Když přišel Václav Plachý do Sedlečka byla už Dorota po smrti a on byl znovu ženatý. Bylo to mezi roky 1789 – 91.

Sedlečko u Veliše se v době svého vzniku skládalo ze dvou rytířských dvorů. Jeden patřil rytíři Marešovi. Jeho rod ale časem zchudl, dvůr byl počátkem 18. stol prodán a na jeho místě vznikl panský hospodářský dvůr, jak ho známe z nedávné minulosti. Ten druhý koupil v roce 1527 Martin Kehar z Hrzína. Keharové pak dali Sedlečku jméno. Ještě v roce 1895 byl oficiální název obce Kyharovo Sedlečko. Po 30leté válce se však Keharům nevedlo dobře a tak svůj majetek postupně rozprodávali. Objevují se tu dvě rodiny svobodníků Vesečtí a Procházkovi.

Odkud přišel do Sedlečka Václav Plachý, známo není. Se svojí druhou manželkou Magdalenou roz. Horálkovou si propachtoval Procházkův svobodnický dvůr č. 3. S nimi tam žili i Václavovi děti z prvního manželství syn Josef a hlavně dcera Magdalena (nar. asi 1774), která se velmi brzo provdala (13.11.1791) za Matěje Víta, sedláka z Veliše č. 9 a opustila tak Sedlečko, kde patrně strávila jen asi rok svého života.

Václavovi a jeho druhé ženě se v Sedlečku narodila ještě dcera Anna (1791) a syn Václav (1792). Asi v roce 1797 pak přešla pachtovní smlouva na jeho ženatého syna Josefa. Václav Plachý zemřel 17.5.1799 údajně ve 62 let. Brzy poté odchází ze dvora č.3 i jeho syn Josef a stěhuje se do chalupy označené č.40 K Veliši. (v Lipinách?)

Vítův Mlýn

$Popis: C:\Users\Eva\Pictures\Výstřižek Vítův mlýn.GIF$

Nachází se na samotě mezi obcemi Dub a Hradiště na řece Blanice. Údajně byl založený už ve 14. století a původně se jmenoval Mlýn pod Hradištěm. Prvním mlynářem s příjmením Vít, po kterém mlýn dostal svoje nynější jméno, byl zřejmě Jan Vít (zemřel 1694). Po něm převzal mlýn Prokop Vít (zemřel 1739), který měl se svojí manželkou Kateřinou tyto děti:

Jan (1711), Anna (1720), Antonín (1722), Jan Pavel (1723), Ludmila (1724), Kateřina (1728).

Poté se Vítovi z mlýna ztrácejí, aby se pár let nato objevili v nedalekém Veliši. Příbuznost mezi mlynářským a velišským rodem Vítů se mi bohužel nepodařilo prokázat, považuju ji však za velmi pravděpodobnou. Tomáš Vít, jenž hospodařil ve Veliši na gruntě č.9 by mohl totiž být potomkem některého z Prokopových synů.

Vítův mlýn se zachoval ve velmi dobrém stavu dodneška. V roce 1851 byl kompletně přestavěn, ve zdi je totiž zazděný mlýnský kámen s tímto datem a nápisem, který oznamuje, že budova byla postavena nákladem Josefa a Josefy Cikhart. A ještě jedna zajímavost. V roce 2010 se ve Vítově mlýně natáčel historický film Habermannův mlýn.

Veliš

$Popis: C:\Users\Eva\Pictures\Výstřižek - Veliš.GIF$

V 16. stol. bylo ve Veliši 15 gruntů a žilo tam asi 120 obyvatel. První matriční zmínka o tamním rodu Vítů, do kterého se Magdalena Plachá v roce 1791 přivdala, pochází však až z poloviny 18. století. Na gruntě č. 9 tam hospodařil sedlák a košíkář Tomáš Vít se svojí manželkou Kateřinou. Narodily se jim tyto děti:

$Popis: C:\Users\Eva\Pictures\Rodina Tomáše Víta.jpg$

Matěj, který přišel na svět nejspíš v roce 1767, není v matrice vůbec zapsaný a to zcela z prostého důvodu. Zápisy z let 1762 – 1770 pro obec Veliš se totiž nedochovaly. Je tedy pravděpodobné, že kromě Matěje chybí v matrice ještě jedno Vítovo dítko. Nejspíš se asi narodilo v roce 1762 či 1763. Domnívám se, že to bylo buďto děvče nebo chlapec, který se však nedožil dospělosti, neboť Tomáš Vít odkázal svůj statek Matějovi, z čehož lze usuzovat, že to byl jeho nejstarší syn.

Matěj a Magdalena Vítovi hospodařili tedy na zděděném statku Matějova otce, který se nacházel přímo na návsi. Měli spolu tyto děti:

$Popis: C:\Users\Eva\Pictures\Rodina Matěje Víta.jpg$

Rodina bohužel není kompletní, neboť digitalizované matriky končí rokem 1806. Dá se však předpokládat, že po Magdaleně následovaly ještě děti další.

Vítův statek sousedil s gruntem číslo 8, který patřil rodině Moudrých. Mezi těmito rodinami panovaly dlouhodobě dobré sousedské vztahy. Hospodář Václav Moudrý byl dokonce kmotrem Tomášova syna Jakuba a tak nebylo divu, že se Magdalena Vítová 25. listopadu roku 1822 provdala za Josefa Moudrého. Ti dva se znali od malička, snad se do sebe zamilovali, brali se totiž tak strašně mladí! Magdaleně bylo 16 a Josefovi 18 let.

Moudrý alias Zaha

Je na čase povědět si o nositelích krásného příjmení Moudrý něco víc. Jejich nejstarší doložený zástupce ve Vlašimském panství byl Jan Moudrej sedlák z obce Hrzín a Kateřina Moudrá chalupnice z Vlašimi. Oba jsou uvedeni v Berní rule z r.1654. S našimi stejnojmennými předky však neměli pravděpodobně nic společného. Ti naši Moudří se totiž původně jmenovali Zahovi. Kdybych nenašla zápis, který sděluje, že Pavel (zde otec Víta) byl sice Moudrej ale jinak Zaha (viz obrázek), s historií rodu Moudrých bych daleko nedošla.

Nic výjimečného to ale není. Obvykle se jednalo o tzv. změnu příjmení po chalupě. Znamenalo by to, že se Pavel Zaha nastěhoval (přiženil) na grunt k Moudrým a lidé ho začali také tak nazývat. Je však zvláštní, že nové příjmení přijali v 18. stol. téměř všichni velišští Zahové. Nestali se z nich jenom Moudří ale také Duškové, Kučpové či Vobořilové a příjmení Zaha se zcela vytratilo. V současnosti už v Česku žádný Zaha nežije. Statistický úřad eviduje pouze 5 nositelek ženské formy tohoto příjmení. Všechny bydlí na Liberecku. A nejstarší Zaha? Našla jsem jednoho v Bezvěrově u Teplé. Sedlačil tam už v roce 1654.

$Popis: C:\Users\Eva\Pictures\Josef Moudrý agnátní vývod.jpg$