O doubravických bábách (Psáno pro Doubravický Zpravodaj)
Neměly nikdy „po šichtě“. Kdykoliv mohl u nich někdo zabouchat na vrata, zaťukat na okénko. Za bouřlivé letní noci, v zimní vánici, v pátek i ve svátek. Děti se rodily stále. Ano, mluvím o bábách porodních, babicích či pupkořezných, jak se jim kdysi říkalo. Ulehčovaly našim prababičkám těžkou hodinku, křísily naše na svět přicházející předky, a když už nebylo novorozenci pomoci aspoň ho „v nouzi“ pokřtily. Trošku jsme na ně pozapomněly, že? Pojďme to teď společně napravit.
V roce 1789 vyšlo nařízení zapisovat do matriky i jméno porodní báby. Původně se jednalo o ženy po čtyřicítce, co už si svoje odrodily. Proto se jim také říkalo báby. Zpočátku se do matrik zapisoval i jejich věk a každým rokem se upravoval. První písemně zaznamenaná doubravická porodní bába byla Terezie Podloucká z č.p. 82. V roce 1790 jí bylo 58 let. Svoji živnost ukončila v roce 1805, tedy ve věku 72 let. Figuruje ale i v jednom zápise dva roky poté. Terezu vystřídala tehdy 64letá Anežka Musilová z č.p. 19 a další a další, viz seznam. Petronila Štěrbáčková se do Doubravice přivdala z vesnice Lubě u Černé Hory. Kromě mnoha jiných byla i praprababičkou Jaroslava Štěrbáčka z Dolní Lhoty, letce RAF a prvního Čecha, který položil svůj život v bitvě o Velkou Británii v roce 1940.
Časem se věk porodních babiček přestal uvádět, došlo k jejich výraznému omlazení, leč začaly se na ně klást větší nároky. Především to bylo vzdělání. Pro ty z Moravy byla zřízena škola v Olomouci. Její absolventky se pak označovaly jako báby zkoušené, ty bez ní byly nezkoušené. Zkoušené báby nosily na krku medailonek s Panenkou Marií, na rubu byl nápis zkoušená porodní bába (viz foto). V Doubravici často zaskakovaly i báby přespolní, nejčastěji ze Lhoty Rapotiny a Rájce. Ojediněle jsou zaznamenány i porody s bábou z Blanska a z Kunštátu. Na konci 19. století už ale u všech porodů asistovala buď bába Veisová nebo bába Šestáková. Obě byly zkoušené.
Františka Veisová zdědila povolání porodní báby po své matce. Narodila se jako Vodáčková v roce 1836 v Boskovicích, kde se také vdala za tamního tkalce ubrusů. Později se přestěhovali do Doubravice. Bydleli v podnájmu a dost často se stěhovali. Františka sama byla matkou šesti dětí, v roce 1891 ovdověla a 1909 podlehla zápalu plic.
Barbora Šestáková rozená Řehořková byla jen o tři mladší než Františka Veisová. Pocházela ze Lhoty Rapotiny, později ale žila v Klemově. Provdala se za doubravického panského drába, ale už ve 29letech ovdověla. Nepropadla ale zoufalství ani nehledala spásu v novém sňatku. Měla za sebou už pět vlastních porodů, a tak v roce 1873 získala v Olomouci diplom porodní báby a postavila se na vlastní nohy. Zemřela v roce 1919 na sešlost věkem.
Dětí se v Doubravici v té době rodilo stále víc a víc. Zpočátku to bylo ročně kolem dvaceti, o sto let později už jejich počet stoupal nad třicítku. Nejsilnější byl ročník 1889, kdy přišlo na svět 46 dětí. Byla mezi nimi i dvoje dvojčata. Ne všechny se ale dožily dospělosti, přes veškerou snahu porodních babiček byla dětská úmrtnost stále ještě velmi vysoká.
Doubravické porodní báby 1790 – 1899
Terezie Podloucká č.82 58 let 1790
Anežka Musilová č.19 64 let 1805
Terezie Blažková č.85 46 let 1816
Marina Mrázková č.96 40 let 1817
Terezie Rudolfová č.70 48 let 1829
Terezie Koblížková č.60 49 let 1830
Petronila Štěrbáčková č.46 1837
Anna Pišingrová č.32 1858
Terezie Kuncová č.10 1866
Františka Vaisová č.30 zkoušená 1867
Barbora Šestáková Klemov č. 8 zkoušená 1873
Fotografie převzaty z https://muzeum.nlk.cz/sbirky/