Bučovští – 3. část Děti
Václav a Mariana měli 5 dětí.
Jan (jak jsem již uvedla v 1. části) byl lokajem na zámku v Rájci. Judita se provdala za Jana Kořínka do Boskovic, František a Jakub zůstali v Doubravici. Těžko říct, čím se ti dva vlastně živili. Nevlastnili žádné pozemky a kupodivu se ani jeden z nich nepotatit a nedal se na učitelskou dráhu. František jeden čas zastával funkci doubravického purkmistra. Podle badatele Tomáše Sáňky bydlel v Doubravici pravděpodobně v domě č. 74 (podsedek bez polí). S manželkou Kristinou Simandlovou, která pocházela ze Senetářova, měli šest dcer a jednoho syna. Jakub měl za manželku Justýnu, dceru rájeckého zámeckého zahradníka Zelinky. Děti měli pouze tři, z nichž dvě se dožily dospělosti. Po smrti Jakuba se Justýna vdala za o 25 let mladšího mládence Františka Resslera.
Nejlépe zdokumentovaný je život nejmladší Anny. Provdala se za vdovce Pavla Kobra z Černé Hory. Rod Koberů patřil k nejpřednějším a nejvýznamnějším sousedům černohorským. V letech 1634 – 1682 se starali o chod tamních ledkových (kamencových) hutí. Zdá se, že úřad „mistra hutí ledkových“ přecházel z otce na syna. V matrice byl označován také jako „havíř“ či „slovutný pan Kober (Khober)“. Hutě bývaly tři a stávaly pod Chlumy v místě dnešní osady Huť svaté Antonie, kde jsou dodnes patrné jejich pozůstatky. Ledková ruda se zde pálila na velkých pánvích. Ledkové hutě byly na počátku 18. stol. největší zdroj příjmů Černohorského panství. To, že Kobrovi byli skutečně honorace dosvědčuje i tento obrázek z 30. války. Jakmile se v r.1642 blížilo švédské vojsko k Černé Hoře uteklo veškeré obyvatelstvo pod vedením svého faráře do blízkých lesů. Pouze tehdejší hejtman Jan z Kruhu, důchodní Kristelius a rodina Kobrů a de Grottů (bohatá rodiny italského původu usazená v Č. Hoře) se uchýlili do Brna nebo na některý z blízkých opevněných hradů. Pavel Kober byl synem Adama Kobera a Magdaleny rozené Sýkorové, dcery někdejšího hejtmana panství černohorského. Anna Bučovská měla s Pavlem tři dcery - Verunu (1676), Barboru Kateřinu (1678) a Polexinu (1680). V r. 1682 slovutný Pavel Kober umřel. V době trvání jeho prvního manželství jsou sice v matrice zaznamenána narození dvou jeho synů, leč dál už o nich není žádná zmínka. Vypadá to, že rod Kobrů vymřel po meči. Správcovství ledkových dolů přešlo na rodinu Trčků. Dle kupní smlouvy z 15. února 1684 prodává pak Anička, vdova po Pavlu Koberovi havíři černohorském Karlovi Trčkovi nynějšímu havířovi roli blízko hutě u trní ležící za 10 rýnských hotových, každý po 60 krejcařích.
18. února 1686 se Anna vdala podruhé. Vzala svobodného mládence Bartoměje Ocetka původem z Jabloňan. V roce 1890 podstoupili bratři František a Jakub Anně jejich dědictví po otci - křižanovický mlýn.
V r. 1685 zachvátil Černou Horu velký požár. Mnoho domů lehlo plamenem, mezi nimi i horní hospoda. Záznam z Purkrechtních register z r.1697 praví, že se "žádný z nápadníků (tj. dědiců) k vystavení horní hospody po vohni roku 1685 neohlásil a Bartoň Ocetek s dovolením pana Jiříka Lukáše toho času hejtmana panství černohorského vystavěl...“. Bartoň Ocetek vystavěl tedy černohorským novou hospodu, měla č.55 a stála vedle pozdější radnice, dnes je již zbořená. Není třeba rozvádět, kde na to asi vzal prostředky.
Zdroj:
Josef Pilnáček, Paměti městyse Černé Hory, Černá Hora 1926