Bučovští - 4. část Muzikus

Obléhání Brna Švédy v roce 1645. Uprostřed veduty je vidět komplex jezuitské koleje s kostelem Nanebevzetí Panny Marie (červené střechy). Vojenská setnina složená ze starších studentů této koleje se velmi aktivně podílela na obraně svého města.  

Již od svých počátků kladla u nás škola velký důraz na hudební výuku. Samotné slovo cantor vzniklo z latinského zpěvák a začalo se vztahovat k osobám, které nejenže zpívaly na kůru ale současně i vyučovaly děti. Kantoři také hrávali na nějaký hudební nástroj, někdy i na víc, často doprovázeli chrámové zpěváky na varhany. Pravděpodobně tomu tak bylo i v případě Václava Franze Bučovského. Na rozdíl od jeho rektorské a matrikářské činnosti se však o jeho hudebním působením v Doubravici nad Svitavou nezachoval žádný důkaz. U jeho synů Františka a Jakuba není známo čím se vlastně živili. Dá se však předpokládat, že je otec k hudbě vedl, mohli tedy být i muzikanty. A jejich bratr Jan, lokaj na rájeckém zámku?  Šlechta si často vybírala do svých služeb hudebně nadané mládence, kteří ji kromě své hlavní pracovní činnosti dokázali bavit i svým muzicírováním. Ale dost dohadů a konečně k faktům.

O vnukovi V. F. Bučovského (synovi jeho syna Jakuba) jménem Jan je známo, že ovládal tři hudební nástroje. Byly to housle, violon a trumpeta. V roce 1700, to mu bylo 18 let, je uváděn v seznamu studentů hudebního semináře při jezuitské koleji v Brně. Tato kolej byla jediné místo, kde bylo možné v té době získat v Brně středoškolské vzdělání. S kostelem Nanebevzetí Panny Marie tvořila rozsáhlý komplex, jakési město ve městě. V Janově době zde studovalo asi 400 studentů. Jednalo se tedy o početnou, přesto stále výběrovou a elitní vzdělávací instituci, jejíž význam daleko přesahoval hranice tehdejšího brněnského kraje.  Jezuité si byli dobře vědomi moci a síly hudby, neboť právě ona lákala do jejich chrámu Nanebevzetí panny Marie mnoho obyvatel Brna a okolí. Věnovali tedy výchově mladých hudebně nadaných chlapců velkou pozornost. Jan Bučovský si ale muziky dlouho neužil. V semináři se nakazil nějakou nakažlivou nemocí a ve věku pouhých 20 let zemřel.  

Nebyl však jediným jezuitským seminaristou z Blanenska. V letech 1701 – 1704 se zde vzdělával v hudbě i jistý Jan Kořínek z Boskovic. Pravděpodobně se jednalo o Janova příbuzného, neboť sestra jeho otce se v r. 1659 vdala za Jana Kořínka do Boskovic. Tento Jan Kořínek mladší, narozený asi v r. 1686, by tak teoreticky mohl být spíš jejím vnukem než jejím synem.    

Já jsem bohužel z hudebního talentu Bučovských nezdědila ani špetičku. Což se ovšem nedá říct o mnoha mých spolurodácích. Chrámová hudba v Doubravici nad Svitavou měla vždycky výbornou pověst. Oslavuje ji i článek v Moravské Orlici z r.1878, který ji nazývá nejkvalitnější po Brně. Vždyť ve zdejším kostele si zahrál na varhany dokonce sám Leoš Janáček! A dnes? Už třikrát tam dirigoval o Vánocích svou vlastní Moravskou vánoční mši doubravickou místní občan a muzikus Josef Přibyl. Chrámová hudba v Doubravici stále žije.    

Zdroje:

Acta Musei Moraviae: Scientiae sociales, Svazky 76–78, str. 189 a 196 

https://www.mestohudby.cz/publicistika/clanky/povzbuzovat-ke-zboznosti-hudba-u-brnenskych-jezuitu-v-17-stoleti  

https://www.mestohudby.cz/publicistika/clanky/jezuite-zbozny-zpev-a-vzdelanost

https://www.doubravicens.cz/file.php?nid=441&oid=6615269