Není Kavalír jako Kavalír
Cikháj
Když jsem objevila v rodokmenu Veselých skláře Josefa Kavalíra a jeho dceru Kateřinu (nar.1801), zajásala jsem. Určitě to bude nějaký příbuzný známého sklářského rodu Kavalírů (Kavalierů), zakladatelů slavné sklárny v Sázavě. Napsáno toho o nich bylo hodně, nebude těžké našeho Josefa identifikovat a do této rodiny zařadit. Brzy mi ale sklaplo. Josef Kavalír se sice pohyboval stejně jako slavná rodina Kavalírů v Posázaví, ale nějak mi do ní vůbec nezapadal.
Tady je jeho genealogie. Josefův děda jménem Matěj pocházel z Vysočiny z obce, kterou o tři sta let později proslavila hlavně její partyzánská minulost. Nese jméno Cikháj. Matěj se oženil s Kateřinou (příjmení není známo). Domnívám se, že i on už pracoval ve sklářské huti. V Cikháji totiž tato huť byla. Později byla přenesena do obce Kocanda, kde kolem roku 1813 zanikla. V Kocandě č. 5 zemřela také v dubnu 1772 Matějova žena Kateřina ve věku 65 let. Zajímavé je, že Matěj je v tomto zápise označen jako podruh, neměl tedy vlastní domek a také to, že Kateřinin pohřeb byl gratis. Zdarma totiž pochovávali faráři jen ty nejchudší, např. potulné žebráky. Svědčí to tedy o tom, že Matějova rodina byla velmi chudá. Matěj ale zemřel, též ve stáří 65 let, zhruba rok poté (6. února 1773) ve sklářské huti (pravděpodobně Mariánské) v Herálci. Domnívám se, že tam mohl pracovat jako pomocník, sklářským mistrem či tovaryšem rozhodně nebyl. Své syny ale už sklářskému řemeslu vyučit nechal.
Měl tři - Jana, Antonína a Václava. Jan byl zřejmě z bratrů nejstarší, jeho narození ale v matrice zaznamenáno není. Antonín a Václav pak přišli na svět v letech 1754 a 1757, oba v Cikháji. Antonín pracoval v herálecké sklářské huti, v roce 1783 se oženil s Kateřinou Chmelíčkovou ze Svratky a měl s ní asi tři dcery. Zemřel ve věku 72 let. O Václavovi se mi nepodařilo zjistit nic. Jan byl také tovaryšem v herálecké huti. 22. září 1774 se oženil s Terezií Hromádkovou, která pocházela z Kutřína. Když se brali musela být Terezie už asi v 6. měsíci těhotenství.
Zápis o sňatku Jana Kavalíra a Terezie Hromádkové z r.1774
Zde jsou všechny jejich děti:
Terezie (29.12.1774) – vdala se za skláře Františka Štrobla
Josef (18.3.1776)
Jan (4.9.1778 – 16.9.1794 + v Lipnici, údajně na otok)
Petr (29.6.1781 – 22.2 1787 + na neštovice)
František (8.11.1784)
Mariánská huť vyráběla tabulové sklo. V roce 1776 v ní pracoval 1 mistr, 10 tovaryšů, 3 učni a 3 pomocníci. V roce 1792 ale na krátkou dobu zanikla a tovaryši se většinou přesunuli jinam. Jan odešel s rodinou do Lipnice nad Sázavou.
Zde se jeho dcera Terezie vdala za skláře Františka Štrobla, s kterým měla asi devět dětí. Pobývali potom na huti ve Slavětíně, Těchobuzi, Palčicích. Tohle píše o Františkovi Štroblovi Radek Zdvořilý ve své publikaci Starý sklářský rod Štrobl:
Podle stěhování z huti do huti můžeme soudit, že František byl zřejmě samorost, který nerad poslouchal a proto nikde v žádné huti dlouho nevydržel. Takovým jako on se říkalo „rajsgeltníci“. Na hutích byli takový rajsgeltníci oblíbení. Byli totiž hlavním zdrojem zpráv ze světa. Z předešlých hutí měli také zásobu vyprávění, zážitků, ale i výrobních novinek, kterými oživovali huť, na které zrovna působili. Takové „živé noviny“ dokázali lidé ze sklářských samot ocenit. Stejně toulavé boty jako František měli však i jeho potomci – potomky Františkova syna Antonína (*asi 1799-1877) můžeme nalézt v Josefínské huti v Ostrovci, Janštýně, ale také Plzni.
Terezie v roce 1827 ovdověla a poté se živila jako porodní bába.
Další Janův syn František se v roce 1812 oženil s Rozálií Rumlovou, dcerou Josefa Rumla tovaryše z Huti Chraňbože (u obce Leština u Světlé).
Úmyslně jsem přeskočila Josefa, neboť tomu se budu, jako manželovu přímému předkovi, věnovat podrobněji. V roce 1798 se v Koutech u Ledče nad Sázavou oženil s 18letou Kateřinou, dcerou Adama Urbana. V Lipnici se jim narodilo pět dcer – Apolena (1800), dvojčata Kateřina a Barbora (1801) – z nichž Barbora zemřela, druhá Barbora (1803) a Anna (1804). Teprve v roce 1806 přišel na svět nejmladší a nejspíš vymodlený chlapec, který dostal jméno po otci.
Josef se svojí rodinou ale v Lipnici nezůstal. Později žil ve Věžníkově v č.p. 9 a svoji životní pouť pravděpodobně ukončil v huti Sv. Josefa v Jilmu u Chotěboře, kde pracoval konečně jako sklářský mistr.
Kateřina, nar. 21. srpna 1801, ta z těch dvojčat, se v roce 1827 provdala za Václava Kotýnka. Jenže to už nebyl sklář, ale krejčí.
O původu rodu Kavalír
Všechny tyto informace (byť nebylo snadné je shromáždit), mě pochopitelně neuspokojily. Stále mě trápila otázka a kde se ten Matěj Kavalír v tom Cikháji tak najednou vzal?
Ve žďárské matrice se sice jedna zmínka o muži jménem Blažej Kavalír objevuje už v roce 1726, ale je u něj uvedeno ještě jedno příjmení – Kočvara. Žádnou souvislost s naším Matějem a ani žádné Blažejovi potomky jsem ale nenašla.
Radek Zdvořilý uvádí, že v roce 1745 přišli do Herálce skláři z Bavor, mohl být Matěj mezi nimi? Sklářští mistři byli většinou německého původu, o čemž svědčí už jejich jména (Adler, Strobl, Riedl apod.), příjmení Kavalír ale moc německy nezní, navíc Matěj zřejmě ani sklářem nebyl.
Rovněž známý sklářský rod Kavalírů má prý selské kořeny a měl by údajně pocházet z obce Pohor. Jejich praotec se zde měl narodit někdy kolem r.1675. Žádná taková obec však v Česku neexistuje. Nevyskytuje se ani v seznamu obcí zaniklých. Někde mezi Čestínem, Krasoňovicemi a Lipinou, v kraji sklářských hutí, kde se Kavalírovi později pohybovali leží však kopec jménem Pohoř. Nemohla pod ním kdysi ležet stejnojmenná vesnička či malá osada? Proč o ní ale není nikde žádná zmínka?
Za historicky doložené lze považovat až údaje o Václavu Kavalírovi nar. v r. 1751 v Ledči nad Sázavou. Pracoval jako šalíř v Hutích ve Slavětíně, Loukově a Krasoňovicích. Poté jako šmelcíř v Těchobuzi. Jeho syn František, narozený v roce 1796, založil sklárny v Sázavě.
Nemohlo by se jednat o „ztraceného“ Matějova syna Václava? S největší pravděpodobností ne. Matějův Václav se nenarodil v Ledči ale v Cikháji, nesouhlasí ani datum narození („náš“ Václav byl o 3 roky mladší), ani jména rodičů. S nalezením příbuzenských vztahů jsem tedy neuspěla. Nelze je ani potvrdit, ani vyvrátit. Jsem na tom vlastně stejně jako na začátku. A tak jsem to vzala z druhého konce.
Nejvíce lidí s příjmením Kavalír žije dnes skutečně na Vysočině, v okolí Hlinska a Chotěboře. Bylo tomu tak ale vždycky? Podle Lánského rejstříku by se však dalo soudit, že tento rod pochází z Kroměřížka. První Kavalír (Martin) je zapsán v kroměříšké matrice už v roce 1634! Pocházejí i naši Kavalíři z tohoto kraje? A zase neznám odpověď.
Když už jsem to chtěla celé vzdát, objevila jsem přece jen něco zajímavého. Tedy z počátku se mi to zdálo spíš jako falešná stopa, ale čím víc o tom přemýšlím, tím větší naději do této teorie vkládám, přestože je postavena tak trochu na vodě.
Na zalesněném kopci nad starým Blanskem stojí malá vesnička jménem Hořice. Nemá ani celou stovku obyvatel a dnes slouží hlavně jako ski areál. Kdysi se tu taky narodil a vyrostl olympijský vítěz a světový rekordman v hodu diskem Ludvík Daněk. V 17.stol. to byla lesní honitba blanenské vrchnosti, která zde lovila jeleny. Orné půdy tu bylo minimálně. A právě tady se 5. února 1712 narodil Matěj Kavalír. V roce 1738 se oženil a tři roky poté se mu narodil syn Jan. A pak konec, rodinka zmizla z povrchu zemského, aniž by po sobě zanechala jakoukoliv stopu. Už o nich v tamní matrice nenajdete ani řádku. Neměli žádné další děti, neumřeli…Kampak se asi ztratili? Věk Matěje i Jana přesně odpovídá těm našim, co nesouhlasí je jméno Matějovi manželky. Nebyla to Kateřina, nýbrž Rozálie. I tohle se však dá vysvětlit. Matěj mohl ovdovět a znovu se oženit. Problém vidím v něčem jiném. Proč by se proboha, tito lidé, z kraje, kde bylo všemožné práce dostatek, trmáceli někam do lesů na Vysočinu?
Rodina Kavalírova z Hořic byla poměrně rozvětvená. Nebyli to ani sedláci ani řemeslníci. Spíš podruhové, nejspíš je živila práce v lese, pomáhali větším sedlákům a třeli bídu s nouzí. Možná, že kdysi, ještě v dobách předmatričních, svěřilo panstvo svoji honitbu polesnému (spíš se mi k jeho původu hodí podhůří Alp než Haná), kterému říkali Kavalír. No, a některý z jeho potomků tam prostě zůstal. Teď už jim ale chalupa začínala být malá…Jak vyplývá z jednoho pozdějšího zápisu, Kavalíři z Cikháje byli lidé svobodní, žádní nevolníci. A Matěj mohl mít rád vršky a lesy. Nakonec do Cikháje, pokud tam skutečně došel, rozhodně necestoval přímo. Hořice pravděpodobně opustil už někdy kolem roku 1742, leč v Cikháji se objevuje až zhruba deset let poté. Kde asi prožil ty roky? Pokud mu zemřela žena a on se znovu oženil, mělo by to být v některé matrice zaznamenáno. A co děti? Je divné, že už žádné nebyly. A zase jsou tu jenom otázky a žádné odpovědi…
Zdroje:
https://zdvorily.wz.cz/strobl_120707.pdf
https://www.cikhaj.cz/