Anna Mačkalová (13. 4. 1736 – 19. 4. 1819) Aktualizováno

Vyškov v roce 1720

Narodila se Vyškově. O její matce je známo jen to, že se původně jmenovala Hedvika Kolaříková a pocházela odněkud ze Slezska. Její otec Jiří Mačkal se pravděpodobně narodil buďto v Brodku u Přerova či v nedalekých Daskabátech anebo v těchto obcích jeho rodina alespoň nějakou dobu žila.  Kdy a jak se ti dva dali dohromady a proč se oba odstěhovali právě do Vyškova, známo není.

Jiří a Hedvika se vzali 16. června 1726 ve Vyškově. Hedvika musela být už v požehnaném stavu, neboť přesně na svátek svaté Kateřiny (25. 11.) porodila dceru Kateřinu.  Ta přišla na svět ve vesnici Brňany (dnes součást Vyškova). Co je ale zvláštní, je ta desetiletá mezera, která vládne mezi narozením Kateřiny a její mladší sestry Anny. Buďto v té době jejich otec někde vojančil, anebo, a to se mi zdá pravděpodobnější, rodina pobývala v jiné lokalitě. Čtyři roky po Anně se v Nosálovicích (dnes taktéž součást Vyškova) narodil ještě Martin.  

Anna Mačkalová se ve svých 23 letech vdala za Karla Hlouška, ovčáka z Chrudichromů u Boskovic. Rodiny ovčáckých nebo také polních mistrů (odborníků na chov ovcí) se často stěhovali od ovčína k ovčínu, od vrchnostenského dvora ke dvoru, byli svobodní. Uzavírali obvykle smlouvu na jeden rok, která jim bývala v případě spokojenosti obou stran prodlužována. Jejich dcery si brali zase jenom ovčáky, často i z jiného panství, neboť tyto rodiny se mezi sebou dobře znaly. Anna ale z ovčáckého rodu nepocházela. Její otec byl z největší pravděpodobností synem sedláka. Nikoliv však dědicem gruntu. Na Vyškovsku začínal jako podruh, později si s manželkou pořídili půllánový statek. Jak Anna k ovčákovi přišla je další záhada. Nejspíš se jednalo o dohodnutý sňatek. Karel Hloušek, kterému se nabízelo místo polního mistra v Mahostovicích se potřeboval rychle oženit neboť jako svobodný by tuto funkci zastávat nemohl a protože zrovna žádná ovčácká dcerka k mání nebyla, dochazovač  mu sehnal Annu Mačkalovou. Tak nějak si to představuju. Anna si určitě si polepšila. Polní mistři stáli na sociálním žebříčku poměrně vysoko, asi tak na úrovni šafářů. Anna měla s Karlem Hlouškem čtyři děti.

Mahostovice jsou obec ležící mezi Tišnovem a Kuřimí. Tamní ovčín čítal velké množství oveček, neboť Karel Hloušek měl k ruce několik pomocníků. Jedním z nich byl i Josef Zemandl, který po smrti Hlouška nastoupil na jeho místo. Tím, že se oženil s jeho vdovou, získal i funkci polního mistra tj. správce malhostovického ovčína. Nebo to bylo v obráceném pořadí? Těžko říct. S Annou vyženil i její čtyři děti. K nim záhy přibyla i jeho vlastní dcera Rosálie nar. 1773. Pak ale pak celá rodina změnila působiště. Někdy v letech 1773 – 5 se odstěhovali do Radiměře, městečka ležícího přímo na hranici Čech a Moravy. Zde se jim narodily další dvě dcery.  Na tamním hospodářském dvoře se však dlouho nezdrželi a zamířili do Nyklovic, kde Josef Zemandl zemřel. Anna tedy ovdověla podruhé.

Tři roky nato, se padesátiletá Anna vdala potřetí. Bylo to dost zvláštní. Ženy v tomto věku se už nevdávaly. Jedině snad v případě, že vlastnily nějaký majetek např. statek a nechtěly se role hospodyně vzdát. Většinou však už mívaly dospělé děti a tak grunt nechaly přepsat na ženatého syna a stáhly se na výměnek. Chudé vdovy s dětmi se nevdávaly, i když jim bylo třeba jen málo přes třicet.  Živily se, jak se dalo, obvykle jim pomáhali příbuzní. Anna ale žádný grunt nevlastnila, přesto se ale ženich našel. Byl jím 40letý čerstvý vdovec z Doubravice nad Svitavou Matěj Kouřil. Z Nyklovic je to do Doubravice vzdušnou čarou 30 km. Kdo asi tenhle sňatek domluvil? Domnívám se, že to byl někdo z doubravického ovčína. Ovčáci, jak jsem už uvedla, se mezi sebou znali, měli svůj cech a tahle organizace měla za úkol pomáhat i vdovám a sirotkům po ovčáckých mistrech. To by také vysvětlovalo Annin sňatek.

Kouřilovi však k ovčáckému řemeslu nepatřili.  Byl to jeden z nejstarších usedlých rodů v Doubravici nad Svitavou. V tamní matrice je už v roce 1649 uváděn Ondra Kouřil. Matějovi předkové byli sedláci a vlastnili grunt přímo na dnešním náměstí Svobody č. p. 29.  Ale tak už to bývá, že hospodářem může být vždycky jeden. Matěj a pravděpodobně i jeho dva další bratři obývali už jenom chaloupku postavenou na pozemku patřícímu ke statku č. 29.  Byli  tedy podruhové. Tento jejich domek stojící v dnešní ulici Plotky  nese č. p. 48. 

Snímek ze 70. let minulého století, na kterém je vidět bývalý Kouřilův grunt (napravo od bílého domu) na dnešním náměstí Svobody

Matějova manželka Marina zemřela v pouhých 41 letech údajně na „obvyklou nemoc“ a Matěj se tedy oženil s dvojnásobnou vdovou Annou. Moc si toho manželského štěstí ale neužili. Už za tři roky Matěj umírá na choleru. Pokud čekáte, že se Anna vdala po čtvrté, musím vás zklamat. I se svými nejmladšími dětmi ještě nějakou dobu bydlela v domku po Matějovi, patřícímu Kouřilově rodině, ale pak se i s dcerami Kateřinou a Rozálií nastěhovala do obecní pastoušky (č. p. 101) ke svému synovi Františku Hlouškovi, který se stal v Doubravici obecním pastýřem. Jenže smrt jim byla v patách i nadále. Záhy totiž zemřel i František Hloušek a ženy se musely opět stěhovat. Nakonec skončily jako podruhyně v č. p. 13. I tento statek stojí na dnešním náměstí Svobody, naproti tomu Kouřilovu. Tam také Anna ve svých 83 letech naposledy vydechla.

Vzhledem k tomu, že mám v rodokmenu jak její dceru Kateřinu, tak i Rozálii, věřím tomu, že v mých genech kousíček Anny Mačkalové Zemandlové Kouřilové stále žije.     

Takhle nějak by probíhala životní pouť Anny Mačkalové po dnešních silnicích. Na mapě jsou však vyznačena pouze místa, kde se mi podařilo její pobyt prokázat. Pravděpodobně toho tedy Anna procestovala mnohem více.