Kde se v Doubravici popravovalo a proč sťali vdovu Sekerkovu sekerou

Ať už se v Doubravici nad Svitavou zeptáte kohokoliv, kde se kdysi stávala šibenice, určitě vás odkáže na to správné místo. Všichni jej dobře znají, dodnes je označeno kamenným křížem. Ve skutečnosti je to ale trochu složitější.   

Původně totiž stávalo popraviště na druhém břehu řeky Svitavy na vrchu zvaném Záhoří. Jenže když se na jaře řeka rozvodnila, bylo toto místo prakticky nepřístupné. Proto se v roce 1715 rájecký hrabě Karel Ludvík z Rogendorfu rozhodl popraviště přemístit. Ustanovil pro ně nové místo „za panskou stodolou (cihelnou), po pravé ruce směrem k lesu na volném místě při cestě“. Toto místo leželo mimo pole. Doubravice se však od těch dob značně rozrostla a dnes bychom tuto lokalitu na kopci nazývaném Šibenice rozhodně definovali jinak.  Nenechte se však zmýlit, skutečně se jedná o totéž místo, i když ho už dnes nikdo neoznačí „za panskou stodolou“.

V roce 1716 přijel do Doubravice brněnský kat, který nové popraviště prohlédl a uznal za vhodné. Na starém popravišti byla jako poslední (ještě v roce 1715) provedena poprava vdovy Sekerkové, která byla obviněna z úkladné vraždy svého manžela, ovčáckého mistra. Tento zločin spáchala za pomoci ovčáckého pacholka, jehož jméno není známo. Hrabě Rogendorf ve svých poznámkách neuvádí žádné důvody, které tuto dvojici k hroznému činu vedly, ani jakým způsobem ho uskutečnili.  Za to se však podrobně rozepisuje o způsobu popravy. Sekerkové byla utnuta hlava a poté naražena na kůl.

Na novém popravišti byl pak v roce 1716 potrestán i její spolupachatel, ovčácký pacholek a to ještě krutěji. Byl prý „v hlavu udeřen, potom za živa kolem lámán a poté po třikrát v srdce píchnut a konečně na kolo vpleten.“

Zločincům se v té době nevypravoval křesťanský pohřeb. Nechávali se na šibenici pro výstrahu viset co nejdéle a pak se jejich ostatky zahrabaly rovnou na popravišti. Pokud bude jednou někdo „u křížku“ kopat, možná narazí i na pozůstatky ovčáckého pacholka, co zabil svého mistra.  A jeho spolupachatelka, co pravděpodobně odpočívá někde na Záhoří? Proč nebyla oběšena ale sťata? Tenkrát se ženy nevěšely a to čistě z „technických“ důvodů. Dokážete si představit, jak na kopci kolem šibenice profukuje větřík a nadzvedává oběšené sukně?

Zdroj:

Josef Pilnáček, Paměti městyse Černé Hory, 1926, str.389

Obrázek převzatý z publikace Městečko Doubravice nad Svitavou, vydané obcí Doubravice nad Svitavou 2006

Článek vyšel v Doubravickém zpravodaji 2/2017