Nad městem se opět vznáší déšť, těžký jak chůze pivovarských koní...

Tyhle Holanovi verše si pamatuju z doby, kdy jsem ještě netušila, že čas „našeho dědka Josefa“ plynul v rytmu klapání kopyt pivovarských klisen či valachů. Pracoval totiž v rájeckém pivovaře jako vozka.

Doprava piva do hostince u Kocourků ve Velkých Opatovicích

V moravských zemských deskách je první zmínka o pivovaru v Rájci již ve 12. stol. Šlo pravděpodobně o domácí přípravu piva na měděných pánvích a na otevřeném ohništi. Teprve za majitelů panství Drnovských (16. stol.) lze hovořit o skutečném pivovaru. Zásadní přestavby se pivovar dočkal za knížete Salma v letech 1894 – 98.

Rájecký pivovar v době, kdy v něm začínal Josef pracovat (kolem r. 1913)

Zaměstnanci  rájeckého pivovaru. Josef ve druhé řadě od shora první zprava

Děda svou bývalou profesi nezapřel ani ve stáří. Pivo mu stále chutnalo. Procházka do pověstného doubravického hostince U Opálků tvořila pravidelnou součást jeho dne i v době, kdy už překročil osmdesátku. „To pivo ho drží,“ tvrdilo shodně všech jeho osm dětí. Já bych jen dodala, že i ta poměrně náročná cesta z kopce a do kopce za každého počasí měla na jeho zdraví bezpochyby pozitivní vliv.

Děda Josef zemřel v kmetském věku 85 let na podzim 1971. Rájecký pivovar ho dlouho nepřežil. Svůj poslední světlý ležák uvařil už v roce 1974.